Dělostřelecká tvrz Bouda měla být po dokončení pevnostního systému nejmenší tvrzí. Osádka tvrze při válečném počtu měla čítat 316 mužů.
Prvním krokem výstavby tvrze byla obhlídka terénu, kterého se v září 1934 zúčastnil i náčelník generálního štábu, generál Ludvík Krejčí. 26. června 1935 bylo v Králíkách zřízeno ženijní skupinové velitelství č. III, jehož velitelem se stal pplk. Ing. Karel Špalek. Až do listopadu 1935 probíhal podrobný průzkum terénu na jehož základě byla v zimě 1935 - 1936 provedena v projekčních kancelářích ředitelství opevňovacích prací konstrukce jednotlivých objektů tvrze. Na jaře 1936 byl vypsán konkurz na vybudování objektů tvrze, ve kterém byla vybrána firma Ing. Zdenko Kruliš. Stavba byla firmě zadána 27. srpna 1936 a měla být dokončena přesně za 2 roky. Vojenský stavební dozor řídil major Ing. Karel Burian a správcem stavby byl npor. Ing. Antonín Budínský.
Pancéřové věže, zvony a kopule byly vyrobeny ve Vítkovicích a na Boudě byly osazeny v létě 1938. Osazování zabezpečoval dopravní a osazovací oddíl, který disponoval těžkými jeřáby a další potřebnou technikou. K dopravě zvonů se používaly speciální dělostřelecké benzino-elektrické vlaky užívané v první světové válce k dopravě těžkých děl. Tyto vlaky byly schopné jízdy po železnici i po běžných komunikacích. V náročném terénu se používala montovaná vozovka z ocelových roštů.
3. srpna 1938 byly v objektech Boudy instalovány všechny kulomety.
Elektroinstalaci zajišťovala firma J. Ježek z Hradce Králové, ventilaci firma Pragoferra a veškeré dveře dodávala firma Tresoria.
Pro potřeby tvrze byla vybudována 4,5 km dlouhá silnice z Těchonína podél potoka Uhelným dolem. Za 11 měsíců a téměř 550000,-Kč ji vybudovala Litická akciová společnost.
V září 1938 byly vybudovány v okolí lehké drátěné plošné překážky proti pěchotě.
Dne 10. října 1938 přišel na Boudu německý Wehrmacht a během okupace objekty silně poškodil. Obrovská nálož přiložená k objektu K-S 24 způsobila odtržení objektu od výtahové šachty a posunula jej o 50 cm, přičemž způsobila značné poškození boční stěny. Během okupace němci připravili k odvozu veškeré pancéřové zvony a kopule, které vystříleli z betonových ložišť, ale odvezli jich jen část.
Zbytek devastace pancéřových prvků dokončil po válce na základě vládního povolení nechvalně známý národní podnik Kovošrot. Zbývající zvony a kopule roztrhal na kusy a odvezl do hutí.
V březnu až červnu 1948 se hledal v podzemí tvrze uran. Před vchodový objekt byly položeny kolejnice a vyrubaný materiál se vyvážel asi 80 před vchod. Z této doby pocházejí dvě nevybetonované štoly u kasárenských sálů, které byly při zpřístupňování tvrze v roce 1990 použity k uložení sutě a odpadu z podzemí.
Na počátku 50. let byla odstřelena poškozená vrchní část vchodového objetu a dobetonovaná znovu podle původní dokumentace. K dílčím změnám došlo i v podzemí, kde byly vybudovány posuvné uzávěry hlavní chodby. Opravu provádělo tenkrát asi 120 dělníků a techniků, a údajně to bylo kvůli "polské krizi" v 50. letech.
Kolem roku 1964 prováděl na Boudě dodatečné odvodnění hlavní chody podnik Metrostav.
Stav tvrze na počátku 70. let silně ovlivnilo okolní obyvatelstvo, které používalo stavebního materiálu zděných příček, rámů dveří i několik desítek metrů kolejnic z podzemí ke stavbě domů v blízkých vesnicích.
V letech 1980 - 1990 byla tvrz využívána k přírodovědným účelům odborem kultury při ONV Ústí nad Orlicí., který zde neúspěšně chtěl vyhlásit chráněné zimoviště netopýrů.
Při neřízených černých návštěvách podzemí tvrze došlo k mnoha těžkým a smrtelným zraněním.
Tvrz Bouda zahrnuje pět těžkých objektů: K-S 21, K-S 22, K-S 22a, K-S 23, K-S 24