Poutní dům byl postaven roku 1850 jako noclehárna, pohostinství a sál pro přednášky a divadla. K domu patřilo i velké hospodářství. Levá část domu byla dřevěná, pravá zděná, a před vchodem byla 35m hluboká studna. Do roku 1901 dům vlastnili manželé Höppe, kteří dům v roce 1901 prodali i s hospodářstvím řeholníkům z kongregace redemptoristů, kteří bydleli v klášteře. Řeholníci začali budovu ihned renovovat. Kromě kuchyně a přilehlých místností bylo vše strženo a znovu vystavěno. Studna byla zrušena (a znovu byla objevena až při opravě budovy v září 1992). Stavební práce tenkrát vedl stavitel Hübner z Králík. Po dokončení rekonstrukce byl dům o hlavní pouti, 15. srpna 1902, posvěcen. Na štít domu byla pověšena jedna z kopií Milostného obrazu Panny Marie Sněžné.
Od té doby našlo v domě nocleh a občerstvení bezpočet poutníků, o prázdninách zde bývali "letní hosté", ženy a dívky zde mívaly exercicie, bývala zde setkání různých katolických společenství, v sále v prvním poschodí se hrávala divadla pro děti i dospělé. Kulisy i oponu pro divadlo maloval zdejší rodák, malíř Emil Czermak. Režisérem těchto akcí byl kněz, otec Buresch.
V dalším období měli dům v pronájmu Oskar a Anna Nentwichovi. Po nich si v roce 1928 pronajali pohostinství a noclehárnu manželé Karel a Anna Krasa. Ti zde pracovali až do konce II. světové války.
Tenkrát bylo v domě 38 místností s 84 lůžky, Pokoje byly jednolůžkové i vícelůžkové a kromě standardních pokojů s lůžky zde byly i dva velké sály se slamníky, polštáři pod hlavu a přikrývkami, jede pro ženy a jeden pro muže. Maximální kapacita domu byla 400 až 500 nocležníků. Hlavně v letní sezóně, zvláště v květnu, býval Poutní dům často celý naplněn. Poutníci přijížděli speciálně vypravanými vlaky i z Moravy a ze Slovenska.
V roce 1938 byl poutní dům naplněn českými vojáky, dozírajícími na stavbu pohraničních pevností a hlídkujícími na hranicích. Po vzniku protektorátu bydlelo v Poutním domě 50 mužů ochranné policie z Bavorska. V roce 1943 byl Poutní dům na nějakou dobu obydlen matkami s dětmi, které sem byly poslány z vybombardovaného Hamburku.
V únoru 1945 bylo v Poutním domě ubytováno 400 anglických válečných zajatců spolu s 40 strážnými. 5. května 1945 byli zajatci odvezeni a 10. května přišlo ruské vojsko, které celý dům několikrát vyrabovalo.
V roce 1946 byli odsunuti němečtí redemptoristé, kteří do té doby bydleli v klášteře a klášter i Poutní dům převzali redemptoristé čeští. Ti zde ale dlouho nezůstali, protože v roce 1950 byl klášter i Poutní dům zabrán státem. To bylo o půlnoci z 13. na 14. dubna. Všichni obyvatelé kláštera i Poutního domu byli probuzeni veřejnou bezpečností a odvedeni do autobusů. Čeledín a jiní civilní zaměstnanci byli bezpečností odvezeni do hotelu Městský dvůr v Králíkách, kde měli přespat a ráno si najít cestu jinam.
Do kláštera a Poutního domu byli ještě tu noc přivezeni řeholníci z jiných klášterů Čech, Moravy a Slovenska. Obě budovy se staly sběrným klášterem a vězením. Okolo stály hlídky a bránily případným návštěvníkům v cestě. Řeholní bratři a kněží (bývalo jich až 400) pracovali v lesích, na polích státního statku, u prasat, krav a slepic. Vše pod dozorem státních zmocněnců. V Poutním domě byla pracovna pro pletení košů pro staré a nemocné kněží, kteří nemohli dělat těžké práce.
V roce 1960 byl klášter uvolněn. Někteří řeholníci byli přesunuti do továren, někteří byli dáni do opravdového kriminálu a jen málo jich smělo jít do duchovní správy. 12. října 1960 byly do kláštera převezeny na dožití staré a nemocné sestry františkánky.
V Poutním domě bylo nadále ještě několik let vězení. Kolem roku 1965 se začal dům vyprázdňovat. Kněží byli propuštěni a dobrovolně tam zůstali bydlet jen tři. Poslední z nich, otec Greš, tam zemřel v první polovině roku 1993. Státní statek používal Poutního domu jako ubytovny pro své zaměstnance. Ti se časem přestěhovali jinam a dům se stal útočištěm pro různá individua. Byl odpojen přívod elektřiny státní orgány znemožňovaly nové připojení. Tři kněží, kteří zde přežívali, si svítili svíčkou a vařili s pomocí plynové bomby. Budova pustla, okna byla rozbitá, střechou protékala voda až do sklepa. V dolních prostorách byl i nadále ustájen dobytek státního statku. Kolem domu rostl plevel, omítka opadávala. V posledních letech před listopadem 1989 byl Poutní dům státem předán postupně různým podnikům, aby jej opravili na rekreační objekt. Žádný z podniků se však do opravy nepustil a dům se jen dál předával dalším a dalším podnikům. V listopadu 1989 byla z této budovy jen ruina.
Takto zdevastovaný dům s malou částí pozemku kolem, stát kostelu vrátil. Na jaře 1990 se začalo s jeho opravou. Stavební práce provedl Agrostav Králíky. Rozpočet opravy byl několik miliónů korun. Redemptoristé, jako majitelé, nesli hlavní část finanční tíže. Žádné finance nepřišly z Vatikánu, jak se lidé mylně domnívali, většina nákladů byla uhrazena z darů věřících. Zde narození a odsunutí němci, přes nadaci pana Jentschkeho, přispívali jak na opravu kaplí v aleji, tak i na opravu Poutního domu. 15. ledna 1994 byl královéhradeckým biskupem Karlem Otčenáškem zrekonstruovaný Poutní dům znovu vysvěcen.
Doubravka Plotěná - Průvodce ambity a kostelem Nanebevzetí Panny Marie na Hoře Matky Boží u Králík
Fotogalerie
