V polské části masivu Králického Sněžníku jsou dvě horské chaty – Poláci jim říkají schroniska. Z těchto dvou schronisek je pro nás, Čechy, rozhodně známější Schronisko Na Śnieżniku. Je to dáno tím, že právě hora Králický Sněžník patří mezi nejčastější cíle návštěvníků masivu Králického Sněžníku. I když nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že mnoho našich turistů o Schronisku Na Śnieżniku neví, jelikož je schované na západním svahu, 1,5 km po stezce pod vlastním vrcholem.
Druhá turistická chata, Schronisko Na Iglicznej, bude známější spíše českým poutníkům, kteří spojují návštěvu polského letoviska Międzygórze s návštěvou poutního kostela Panny Marie Sněžné na hoře Igliczna.
Z historie schroniska
Schweizerei am Schneeberg
V roce 1809 se objevují první zmínky o hospodářském využití hory Králický Sněžník (pol. Śnieżnik Kłodzki, něm. Glatzer, Grulicher nebo Spieglitzer Schneeberg) – hrabě Wilhelm von Magnis, majitel vesnice Międzygórze, nechal na horské louce Hala pod Śnieżnikiem zbudovat obory a pastýřské salaše.
Roku 1838 koupila Międzygórze Mariana Oranžská, jak jí říkají v Polsku, celým jménem Wilhelmina Frederika Louise Charlotte Marianne, princezna nizozemská a princezna oranžsko-nasávská, dcera nizozemského krále Williama I. a žena pruského prince Alberta, paní na Kamieńci Ząbkowickém. Ta do kraje pozvala svého otce, krále Williama, se kterým 20. července vystoupila na vrchol hory Králický Sněžník.
Roku 1869 princezna získala horskou louku Hala pod Śnieżnikiem a pozvala do Polska švýcarského horala Michaela Aegertera. Ten dostal za úkol vybudovat horskou boudu po švýcarském vzoru, tzv. szwajcarku (Schweizerei am Schneeberg), která dodnes tvoří hlavní část schroniska. Roku 1871 byla ke schronisku vybudována cesta. A tak se zrodilo Schronisko Na Śnieżniku, nejstarší schronisko v polských zemích. Princezna sama sem ráda jezdívala odpočívat.
Objekt zpočátku plnil funkci turistické hospody s padesáti místy k noclehu a velkou jídelnou. V následujících letech byly budovy několikráte modernizovány. Roku 1872 byla dosavadní mléčná farma přebudována na další užitné prostory. V roce 1880 byla při hospodě zřízena meteorologická stanice. V 30. letech 20. st. hospoda disponovala 30 lůžky.
Po druhé světové válce
Po druhé světové válce, do roku 1946, zůstal objekt opuštěný. Zdevastované budovy převzal Orbis (polský hotelový podnik) a dal schronisku název Szwajcarka. V roce 1947 se stal provozovatelem Zarząd Schronisk Górskich Polskiego Towarzystwa Tatrzańskiego (česky asi Správa horských chat Polského tatranského spolku). V létě následujícího roku pak bylo zřízeno schronisko, které dostalo název Na Śnieżniku, aby se jménem odlišilo od schroniska Szwajcarka v horském pásmu Rudawy Janowickie.
V roce 1956 se stal vlastníkem schroniska spolek PTTK (Polskie Towarzystwo Turystyczno-Krajoznawcze, obdoba našeho Klubu českých turistů). Schronisko tehdy mělo 63 míst k noclehu. V 80. letech byla chata zásadně zrenovována a zmodernizována (dnes má například svou vodní elektrárnu), a to díky vytrvalému úsilí Zbigniewa Fastnachta, který byl nájemcem schroniska od roku 1982 až do roku 2001, kdy zemřel. Právě pro jeho zásluhy dnes schronisko nese jeho jméno.
Kudy na schronisko
Polští turisté zpravidla přicházejí po červeně značené turistické stezce od vesnice Międzygórze, která leží 7 km na západ od chaty. Čeští turisté tuto stezku také využívají nebo volí z následujících možností:
1. Z Horní Moravy (severní část obce Dolní Morava), od rozcestníku Pod Klepáčem (domácí často říkají „U Křížku“) po červeně značené turistické trase. Ta vede na severovýchod, přes rozcestníky Nad Sršňovkou a Nad Zbojnickou chatou. Následně se střídá stoupání s rovnějšími úseky až k Vlaštovčím kamenům, což jsou skály a kamenné moře, schované za nízkými smrky, několik metrů napravo od značené stezky (od rozcestníku Nad Zbojnickou chatou je to sem 5 km). U Vlaštovčích kamenů lze přejít nalevo, na z vrcholu sestupující zelenou značku a po ní je to dolů na schronisko už jen 690 m. Tato trasa měří 10 km.
2. Vyrazíme opět od rozcestníku Pod Klepáčem, ale po modré. Až k rozcestníku Nad Sršňovkou je modrá souběžná s červenou značkou. U rozcestníku zabočíme prudce doleva a vracíme se jakoby zpět, až dojdeme ke státní hranici. Tam vystoupáme po zelené na Klepáč a dále sledujeme státní hranici až na horu Hleďsebe (polsky Puchacz). Za vrcholem sejdeme do sedla Przełęcz Puchacza a pokračujeme po zelené přes Hraniční skály (Goworek) a Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) až ke schronisku. Tato trasa měří necelých 12 km.
3. Jdeme-li na schronisko z vrcholu hory Králický Sněžník (kam jsme dorazili např. po žluté značce z obce Dolní Morava nebo od Starého Města pod Sněžníkem po modré a po zelené), stočíme se na západ a vyrazíme podle státní hranice, po červené značce, k výše již zmíněným Vlaštovčím kamenům. Tedy ne k prameni Moravy. Na úrovni Vlaštovčích kamenů (od vrcholu 730 m na jihozápad) stočíme své kroky doprava, tentokrát po zelené značce vedoucí dolů na severozápad, do Polska.
Když pak vyjdete z lesa, otevře se vám báječný pohled na polskou stranu masivu Králický Sněžník. Do oka vám padne zejména hora Średniak a u nohou vám leží právě Schronisko Na Śnieżniku.
Nabízejí se samozřejmě další cesty vedoucí ke schronisku, případně různé zkratky, avšak zmiňujeme se zde pouze o značených turistických trasách, jelikož se pohybujeme v rámci chráněného přírodního území.
Příchod na schronisko
Schronisko působí již na první pohled velmi útulně. Někdy by se dalo skoro říci, že hraje všemi barvami, jelikož střecha je nebesky modrá či temně červená, to podle toho, kterou barvou se letos natírá, a opláštění chaty zase medově žluté, rámy oken bílé. Nedaleký přístřešek má střechu zelenou. Obzvlášť efektní je, když se strefíte do východu nebo západu slunce.
Kroky člověka přímo samy nesou, aby vplul do útrob chaty. To platí zejména pro nedočkavé žíznivce a hladovce. Milovníci panoramat jdou nejdříve k plůtku za chatou, aby se pokochali překrásnými výhledy. Ti první to udělají posléze také, avšak to už v ruce drží láhev piva Żywiec, Tyskie nebo Lech, případně vytahují s sebou přinesené vlastní nápoje, čaj v termosce nebo něco ostřejšího. Milovníkům zlatého moku doporučuji upozornit obsluhu, že si přejete nápoj „chłodzony”, protože jinak dostanete pivo pokojové teploty.
Kromě hašení žízně probíhá často právě zde, u onoho plůtku s výhledem, také doplnění živin v podobě chlebů s paštikou, se špekem či jinými dobrotami - zde opravdu všechno chutná skvěle. Anebo si turisté, kteří to tu již znají, rovnou přinesou zevnitř tradiční polský bigos, ale o něm až později. Když jste se venku dosyta vynadívali, v zásadě se občerstvili, můžete vyrazit na další cestu, anebo se vrátit na chatu a začít trochu studovat místní kolorit.
V chatě
Interiér
Potom, co vejdete malou verandičkou do budovy, ocitnete se v chodbě, ze které můžete jít hned doleva na toalety, dále doleva nahoru, po schodech do pokojů, jež slouží ubytovaným hostům (ceny jsou zde lidové), rovně potom do rozsáhlé prosklené verandy, která slouží jako ještě levnější ubytovna, nebo to na konci chodby stočíte doprava a vejdete do hlavní hostinské místnosti, která má po levé straně ještě jakýsi salónek pro uzavřenější společnost.
Jak útulně chata vypadá zvenčí, tak je příjemná i zevnitř. Stoly a lavice z lakovaného dřeva, krb s maketami středověkých zbraní, lustr ze samorostu, nezbytná jsou paroží. Bílé zdi zdobí množství předmětů s turistickou, horalskou nebo loveckou tematikou – staré lyže, fotografie a obrazy upomínající na zašlé časy Sněžníku i samotného schroniska, malovaný portrét pana Zbigniewa Fastnachta, kde se na pozadí vznášejí andělé spolu s budovou schroniska, vzdáleně připomíná umění Marca Chagalla. Najdeme zde i portrét princezny Mariany Oranžské, iniciátorky vybudování zdejšího schroniska. Na stěně také visí cedulka, že kdo bude rýt a čmárat nápisy do lavic a do zdi, ten dostane pokutu, až se mu z toho hlava zatočí. Tedy ne takhle doslovně, ale pokuta je poměrně vysoká.
Přímo proti vchodu do hlavní hostinské místnosti můžeme spatřit pietní místo vyhrazené panu Zbigniewu Fastnachtovi, napravo od něj pak prodejní pult. Temnější pravou stěnu místnosti narušuje světlo dvou záhadných výklenků s přivřenými okýnky, jeden je nalevo a druhý napravo od krbu.
Pan Zbigniew Fastnacht
Zmiňované pietní místo svědčí o tom, že Poláci mají v hluboké úctě nejen svaté, ale i své zesnulé přátele. V případě pana Zbigniewa Fastnachta (mezi přáteli „Bibi ze Śnieżnika“) se není čemu divit. Kdo jej poznal osobně, vzpomene na rozverného a velmi přátelského starého pána, který v lecčem, dokonce i vzhledem, připomínal osobnost, dnes již bohužel taktéž zesnulého, malíře Vladimíra Komárka.
Pan Zbigniew Fastnacht se, hlavně v 80. letech 20. st., významně zasloužil o modernizaci a renovaci schroniska, jehož byl od roku 1982 do 16. května roku 2001, kdy zemřel, nájemcem. Do historie regionu se zapsal jako opravdový milovník hor a přítel lidí, proto dnes schronisko nese i jeho jméno.
Vzpomínkové místo je tvořeno kresleným portrétem pana Fastnachta, pamětními deskami, fotografiemi a výstřižky z novin, které se k němu vztahují, a svíčkami. Výstižný je nápis na dřevěné desce: „Był Jest Będzie Zbigniew Fastnacht“, tedy „Byl, je a bude – Zbigniew Fastnacht.“
U pultu
Na schronisku se u stolů neobsluhuje, každý si dojde k okýnku s pultem. S řečí si nedělejte starosti, na Čechy jsou tu zvyklí, a dokonce berou i české peníze. Za pultíkem prodává syn pana Fastnachta, Jacek. Je ochotný, avšak oproti svému tatínkovi přece jen poněkud odměřenější. Kdoví, jak vnímá život na přece jen izolované horské chatě on, ještě docela mladý člověk… U prodejního pultu můžete kromě objednávek na jídlo a pití pořídit také řadu upomínkových předmětů.
No a ona dvě záhadná okénka napravo od prodejního pultu? Ano, hádáte správně. Nad tím blíže k prodejními pultu je nápis „Wydawanie posiłków”, tedy „Výdej jídel”, a na zdi cedule s nápojovým a jídelním lístkem. Ceny jsou přijatelné a nabídka celkem bohatá. U zbývajícího okénka, napravo od krbu, je potom nápis „Zwrot naczyń”, sem se tedy odnáší použité nádobí a příbory.
Jídlo a pití
O pivu jsme se již zmínili, z alkoholických nápojů je k dostání ještě svařené víno („wino grzane“) a čaj nebo čokoláda s rumem. Prodej samotného tvrdého alkoholu je z bezpečnostních důvodů omezen – neboť, jak praví cedule na stěně vedle krbu: „Góry tylko dla rozważnych“, tedy: „Hory jsou jen pro rozvážné!“
Z nealkoholických nápojů dostanete samozřejmě čaj („herbata“), kávu, horkou čokoládu, borůvkový koktejl ap. Pozor, „jagody“ jsou naše borůvky.
Nabídku jídel lze rozdělit do tří skupin: „zupy” (polévky), sladká jídla a slaná jídla. Pokud se týká polévek, objevuje se tu například „grochowa“, tedy hrachová, rajská („pomidorowa“), různé kyselačky („kwaśnica“, „żurek“), vývar („bulion“) či dršťková („flaki wołowe“). K dostání bývá „barszcz czysty“, čistý, kořeněný vývar z řepy, a „barszcz ukraiński“ (ukrajinský boršč).
Koho honí mlsná, pochutná si na sladkých jídlech. Oblíbené jsou „gofry z bitą śmietaną i z jagodami” (vafle se šlehačkou a borůvkami), specialitou jsou palačinky (naleśniky) s různými náplněmi.
Mezi slanými jídly se objevují ohřívané klobásy a párky („kiełbasy“, „parówki“), vepřová kotleta („kotlet schabowy“), sekaná („kotlet mielony“), maďarský guláš („gulasz po węgiersku“), kuřecí prsa („piersi z kurczaka“), míchaná vajíčka s klobásou („jajecznica na kiełbasie“) a samozřejmě „bigos“.
Bigos je tradiční polské (a litevské) jídlo, které může mít různé podoby. Zpravidla jde ale o zelí s kousky masa, kterážto směs se podává s chlebem. V receptech narážíme na to, že správný bigos obsahuje tři druhy masa a ještě klobásu, přičemž na schronisku se spokojují hlavně s klobásou. Nicméně dlužno říci, že jde o pokrm velmi chutný. Polský chléb, který se k bigosu podává, je na schronisku velmi světlý a sušší, než jsme tomu zvyklí u nás. Také jej k jídlu nepřidávají zrovna mnoho. U bigosu se setkáte s rozlišením „mały” a „duży”, což znamená malá a velká porce.
Ubytování
Schronisko nabízí ubytování v 2, 4, 6, 8 a 10 lůžkových pokojích, celkem 58 lůžek je rozmístěno v patře chaty a v noclehárně v přízemí.
Sportovní vyžití a další možnosti
Schronisko Na Śnieżniku je ideálním výchozím místem pro turistické cesty do širého okolí, ať už do Čech nebo na polskou stranu. Křižuje se zde hned několik turistických tras a cyklotras, v zimním období jsou k dispozici běžkařské tratě. Dále je zde možnost využití motorových čtyřkolek, v zimě skútrů. K bezpečnosti lokality přispívá činnost GOPRu, tedy „Górskiego Ochotniczego Pogotowia Ratunkowego“ – dobrovolnické horské záchranné služby.
Schronisko také nabízí programy pro školy v přírodě, možnosti rekreace pro pracovní a jiné kolektivy, silvestrovské a jiné sváteční pobyty.
Turistické trasy
Specialitou polského turistického značení jsou časové údaje namísto našich vzdáleností v kilometrech. Není to samozřejmě přesné, protože tempo toho či onoho turisty je individuální, nicméně i tohle má něco do sebe. Protože máme k dispozici právě tyto časové údaje, uvedeme je pro tentokrát i v našich informacích o turistických trasách.
Od schroniska na vrchol hory Králický Sněžník – 0:45 hod. tam, 0:30 hod. nazpět.
Od schroniska do sedla Przełęcz Jodłowska (hraniční přechod Horní Morava/Jodłów) – 2:45 hod.
Ze schroniska do městečka Międzylesie – 5 hod.
Ze schroniska do sedla Przełęcz Sucha (Góry Bialskie, čes. Bělské vrchy) – 3:30 hod.
Ze schroniska do Medvědí jeskyně – 1 hod. nebo ještě dále do městečka Stronie Śląskie – 4 hod.
Od schroniska na vrchol Czarna Góra (Główny Szlak Sudecki, tedy Hlavní sudetská stezka) – 2 hod.
Ze schroniska do rekreačního letoviska Międzygórze (Główny Szlak Sudecki, tedy Hlavní sudetská stezka) - 1:30 hod. tam, 2:30 hod. nazpět; nebo dále do schroniska Na Iglicznej – 2:45 hod. tam, 3:30 hod. nazpět.
Fotogalerie
