Pojmenování hory a pohoří
Velká část lidí, kteří někdy slyšeli o Králickém Sněžníku, má za to, že existuje hora Králický Sněžník a ta že patří buď k horám Orlickým, nebo k Jeseníkům. Lidé, kteří pocházejí z okolí Králického Sněžníku nebo se o něj více zajímají, vědí, že Králický Sněžník je nejen hora, ale také samostatné pohoří, samostatný horský masiv.
Pro to, abychom dokázali určit, zda jde o samostatný horský celek, je důležité, abychom věděli, v jakém období vývoje Země vznikl a jakou má horninovou skladbu. Na určitém území a v určité době vzniká horský celek, který se liší od celku vzniklého jindy a jinde, případně jinak. Podíváme-li se na masiv Králický Sněžník z tohoto hlediska, nejde o Orlické hory, ani o Hrubý Jeseník, jde o samostatné pohoří Králický Sněžník s nejvyšší horou téhož jména.
To, že hora Králický Sněžník leží v pohraničí, v Sudetech, se odráží na variantách jejího pojmenování. Existují starší názvy německé Spieglitzer Schneeberg, Grosser Schneeberg, Grulicher Schneeberg, Glatzer Schneegebirges a starší pojmenování české Kladský Sněžník. V současnosti se pro horu používá české jméno Králický Sněžník, Poláci používají název Śnieżnik nebo Śnieżnik Kłodzki, v němčině je to Glatzer Schneeberg.
Pokud se hovoří o Králickém Sněžníku jako o pohoří, používají se v češtině spojení pohoří Králický Sněžník nebo masiv Králického Sněžníku, v Polštině je to Masyw Śnieżnika.
Ve všech výše uvedených pojmenováních nalezneme jeden společný význam a ten je dán souvislostí se sněhem. A skutečně, kdo má příležitost pozorovat horu v průběhu roku, má tu zkušenost, že se na hoře Králický Sněžník drží sněhová pokrývka až 8 měsíců v roce.
Hora Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki)
Hora Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki) je nejvyšší horou celého masivu Králického Sněžníku (Masyw Śnieżnika). Přesná nadmořská výška se podle různých údajů mírně liší. Zpravidla se objevují tyto tři hodnoty: 1423, 1424 nebo 1425 m n. m.
Poloha, geomorfologie a hydrologie hory
Hora Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki) se nachází v České republice, ve východních Čechách, v Pardubickém kraji, asi 15 km severovýchodně od městečka Králíky. Zároveň však leží v Polsku, v Dolnoslezském vojvodství (Województwo dolnośląskie), v okrese Powiat kłodzki, asi 11 km jihozápadně od obce Stronie Śląskie. Česko-polská státní hranice prochází přímo přes vrcholovou část hory. Jižní část hory je česká, větší část západní a východní strany a také celý sever hory jsou polské.
Hora Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki) představuje v rámci celého pohoří samostatný geomorfologický okrsek, nazývaný Hornomoravská hornatina. Hranici mezi tímto okrskem a okrsky sousedními tvoří přilehlá údolí a sedla. Sedlo mezi horami Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki) a Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) je hranicí mezi Hornomoravskou hornatinou a Malosněžnickým hřbetem. Sedlo mezi horami Králický Sněžník a Stříbrnická je hranicí mezi Hornomoravskou hornatinou a hřbetem Podbělským.
Hora Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki) je svorníkem šesti hlavních hřebenů, jsou to:
1. hraniční jihozápadní hřeben s horami Malý Sněžník (Mały Śnieżnik), Hraniční skály (Goworek), Hleďsebe (Puchacz), Klepáč (Trójmorski Wierch) a s několika dalšími, nižšími vrcholy,
2. krátký západní hřeben s horou Średniak,
3. hřeben severozápadní s horami Żmijowiec, Jaworowa Kopa, Czarna Góra, který dále zahrnuje hlavní část horského pásma Krowiarki,
4. severní hřeben s horami Stroma, Porębek, Młyńsko, Rudka, Janowiec a Krzyżnik,
5. východní Hraniční hřeben s horami Sadzonki, Hraniční hora, Dziczy Grzbiet a Rykowisko, který směřuje ke Kladskému sedlu (Przełęcz Płoszczyna),
6. jižní hřeben s horami Stříbrnická, Černá kupa (Mokrý hřbet), Sušina, Podbělka a s dalšími vrcholy, který je celý na straně české.
Poznámka: České názvosloví používá pro jihozápadní hraniční hřeben kromě pojmenování Malosněžnický hřbet též spojení „západní hřeben“ a pro jižní hřeben, tedy Podbělský hřbet, zase označení „východní hřeben“. Spojení „západní hřeben“ a „východní hřeben“ zde vychází pravděpodobně z pohledu na českou část celého masivu. Autor tohoto textu se raději přidržuje názvosloví polského, které postihuje masiv jako celek. Bráno z tohoto hlediska pak jde o hřebeny „jihozápadní“ a „jižní“. Spojení „východní hřeben“ se pak vztahuje k hřebenu směřujícímu přes hory Sadzonki, Hraniční hora, Dziczy Grzbiet a Rykowisko ke Kladskému sedlu (Przełęcz Płoszczyna). Tento hřeben bývá nazýván Hraničním hřebenem.
Na jižní straně hory Králický Sněžník se v korytě řeky Moravy vyvinul kar (ledovcový kotel) s lavinovou dráhou. Laviny zde zabraňují vzniku lesa, a tak se bezlesý klín zařezává hluboko do pásma smrčin.
Hora Králický Sněžník představuje hlavní evropské rozvodí – řeka Morava, která pramení asi 300 m jihovýchodně pod vrcholem, odvádí spolu s několika dalšími přítoky vody z jižní strany hory do Černého moře. Severní, polská strana hory patří zase k úmoří Baltského moře (potoky Kamienica, Kleśnica, řeka Wilczka ad.).
Geologie hory
Západní část hory tvoří metamorfované slídové břidlice. Východní část je pak zbudována z místních druhů rul. V polské terminologii se hovoří o rulách sněžnických a gierałtowských (podle vesnice Stary Gierałtów). Součástí hory jsou i mramorové čočky, chcete-li vložky, a podobná tělesa tvoří i slídové břidlice s granáty, kvarcitické a grafitové břidlice, amfibolity, serpentinity a eklogity. Tyto horniny jsou v polské klasifikaci součástí jednoho celku, jenž se nazývá „metamorfik Lądka i Śnieżnika“, což v překladu znamená asi tolik co skupina metamorfovaných hornin Lądku a Sněžníku.
Na svazích hory Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki) se nalézají skalní moře, jež vznikla v období pleistocénu za periglaciálního klimatu. Z této doby pochází i prohloubení v jižním svahu. V tomto žlabu, asi 300 m pod vrcholem hory, pramení řeka Morava.
Příroda
Horní partie hory Králický Sněžník (nad 1350 m n. m. a v lavinové dráze i níže) zaujímají hole se subalpínskou vegetací v podobě trávníků a vřesovišť. Při horní hranici lesa roste subalpínská brusnicová vegetace s dominantní brusnicí borůvkou. Především v lavinové dráze při řece Moravě prosperuje subalpínská kapradinová niva. Asi 600 m jihozápadně od vrcholu se nacházejí Vlaštovčí kameny. Jde o soustavu skalních srubů s kamenným mořem při jejich úpatí. Kamenná moře a skály jsou i na jiných místech, včetně pásma lesa.
V nadmořských výškách 1100-1350 m n. m. rostou horské smrčiny, často pralesovitého charakteru. V nižších nadmořských výškách (pod 1100 m n. m.) jsou potenciální přirozenou vegetací bučiny. Původně zde šlo o smíšené lesy s dominancí buku lesního, jedle bělokoré a smrku ztepilého, člověk však tyto lesy přeměnil na smrkovou monokulturu, která často trpí imisemi.
V bezlesých vrcholových partiích se vyskytují vzácné a chráněné druhy rostlin. Patří mezi ně pětiprstka žežulník, violka žlutá sudetská či endemický poddruh prvosenky vyšší. Obzvláště vzácná je sítina trojklaná, která zde roste pouze na Vlaštovčích kamenech. Na místech pod samotným vrcholem roste uměle vysazená kosodřevina. Z travin převažuje třtina chloupkatá. Ze vzácných vysokohorských rostlin zde naleznete ještě řeřišnici trojlistou, škardu velkoúbornou, žebrovici různolistou, devětsil bílý, kokořík přeslenitý nebo protěž norskou. Jediné stanoviště z celých Sudet zde má šabřina tatarská nebo tráva ovsíř dvouřízný či zvonek vousatý, který se však vyskytuje ještě v sousedních Bělských vrších (Góry Bialskie). Mezi další vzácnosti patří i ostřice tmavá, vrbovka ptačincolistá, koprníček bezobalný či jestřábník alpský.
Ze savců zde můžeme spatřit například jeleny, srnce, nepůvodního kamzíka horského, který sem přišel z Jeseníků, kde byl vysazen člověkem, divoká prasata, zajíce, lišku obecnou či jezevce lesního. Z ptáků zde hnízdí tetřívek obecný, jestřáb, krkavec velký, jsou zde zástupci z čeledi datlovitých ptáků, drozdi, čápi černí a další. Z hadů zde narazíte například na zmiji obecnou, z obojživelníků pak na mloka skvrnitého. Mezi hmyzem nalezneme i motýly, kteří jsou jinak známí pouze na Kamčatce.
Kromě vyhlášené Národní přírodní rezervace Králický Sněžník je navržena též Evropsky významná lokalita Králický Sněžník. Na polské straně vrcholové části hory existuje rezerwat przyrody Śnieżnik Kłodzki. Polská strana masivu je téměř celá zahrnuta do chráněného území Śnieżnicki Park Krajobrazowy.
Turistika
Hora Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki) musela být turistům známa již ke konci 18. st. Z této doby pocházejí první hodnověrné doklady turistického ruchu, jako jsou obrázky panoramatu masivu či písemné zmínky. Skutečný rozmach turistiky však započal rokem 1838, kdy se hora se svým okolím stala vlastnictvím princezny Mariany Oranžské. Vrchol se stal módním cílem výletů, při kterých se turisté, mimo jiné, s oblibou podivovali východům nebo západům slunce.
Roku 1871 byla na přání princezny zbudována na horské louce Hala pod Śnieżnikiem horská chata, která zde stojí dodnes - Schronisko Na Śnieżniku.
Hora Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki) byla do té míry populární, že zde byla v letech 1895-1899 postavena kamenná rozhledna ve tvaru válcové věže. Byla zbudována díky iniciativě spolku Kłodzkie Towarzystwo Górskie (Kladský horský spolek) a měla sloužit ke zvýšení atraktivity výletů na vrchol hory. Masivní konstrukce věže, vycházející z tehdy ještě módního romantického stylu, který se s oblibou nechával inspirovat středověkem, měla 6 pater a výšku 33,5 m. Rozhledna byla pojmenována po císaři Vilémovi I. a byla k ní přidána i menší turistická chata.
V roce 1912 byla na české (tehdy rakousko-uherské) straně poblíž pramenu řeky Moravy německou turistickou organizací Mährisch-Schlesischer Sudetengebirgsverein (Moravskoslezský sudetský horský spolek) dána do užívání další horská chata – Fürst Johann Lichtenstein Schutzhaus neboli Lichtenštejnova chata.
Po druhé světové válce začala turistická infrastruktura upadat. V roce 1971 byla chata na české straně rozebrána (dnes jsou zde ještě vidět základy) a 11. prosince 1973 byla odstřelena i zanedbaná, rozpadající se rozhledna. Suť z této stavby tvoří nevelkou vyvýšeninu na vlastním vrcholu hory.
Pro Čechy je symbolem hory Králický Sněžník kamenná socha slona, která stojí nedaleko základů Lichtenštejnovy chaty při české straně hranice. Sochu zde v roce 1932 umístili členové umělecké skupiny Jescher, kteří se přátelili s tehdejším provozovatelem chaty Oskarem Gutwinským. Název této skupiny byl odvozen z toho, jak se v němčině vyjadřuje zvuk kýchajícího slona.
Na vrcholu hory lze nalézt i tzv. trojmezní kámen. Značí střet hranic tří zemí: Českého království, Moravského markrabství a Kladského hrabství.
Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki) představuje jednu z nejčastěji navštěvovaných hor v Kladsku. Horská chata Schronisko Na Śnieżniku je proslavena svými pestrými silvestrovskými akcemi, při nichž počet hostů často několikrát přesahuje počet lůžek, a mnohdy je tak obtížné najít místo ke spaní i na podlaze. Romantický, avšak poněkud náročný způsob jak vstoupit do svazku manželského je nechat se oddat u sošky slůněte poblíž bývalé Lichtenštejnovy chaty.
Od poloviny 90. let 20. st. fungoval na vrcholu hory pěší hraniční přechod v rámci tzv. malého pohraničního styku. Ten zanikl spolu s přistoupením ČR a Polska k Schengenské dohodě.
Turistické trasy
Od vrcholu hory Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki) na západ k horské chatě Schronisko Na Śnieżniku a dále na jihozápad po hřebenu; od vrcholu na jihovýchod pak vede zelená značka okolo chaty Francisky (chata horské služby, též Františkova chata) na Dziczy Grzbiet a odsud míří na severovýchod ke Kladskému sedlu (Przełęcz Płoszczyna).
Žlutě značená turistická trasa vede z Horní Moravy (severní část obce Dolní Morava) údolím řeky Moravy na vrchol hory Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki).
Červeně značená turistická trasa vede buď od vrcholu na jihozápad (přechází po jihovýchodních svazích hraničního jihozápadního hřebenu), nebo na jihovýchod k sedlu pod horou Stříbrnická a dále.
Masiv Králického Sněžníku (Masyw Śnieżnika)
Masiv Králického Sněžníku je geomorfologický celek, který se rozkládá na rozhraní Čech, Moravy (76 km2) a polského Kladska (200 km2). Větší část této hornatiny, jak je z výše uvedených údajů patrné, leží na území polského Kladska, kde se tento celek nazývá Masyw Śnieżnika. Německý ekvivalent pojmenování masivu pak zní Glatzer Schneegebirge.
Nejvyšší horou celého pohoří je Králický Sněžník (polsky Śnieżnik Kłodzki, německy Glatzer Schneeberg nebo Grulicher Schneeberg). Masiv Králického Sněžníku představuje třetí nejvyšší pohoří v České republice a nejvyšší pohoří v polských Sudetech.
Geologie a geomorfologie
Území masivu je tvořeno především metamorfovanými horninami, které zde představují ruly a svory. Dále se zde vyskytují krystalické vápence a dolomity, amfibolické břidlice, kvarcity a kvarcitické břidlice a některé další horniny.
Masiv Králického Sněžníku patří do Jesenické podsoustavy (Jesenické oblasti). Na západní a na severní straně je masiv ohraničen Mladkovským sedlem (Przełęcz Międzyleska) a Kladskou kotlinou (Kotlina Kłodzka), konkrétně brázdou Rów Górnej Nysy – takto je oddělen od Bystřických hor (Góry Bystrzyckie) a od horského pásma Sudety Środkowe (česky Orlická oblast, Střední Sudety nebo Středosudetská oblast). Severní hranicí masivu je, přísně vzato, sedlo Przełęcz Puchaczówka a údolí potoka Biała Woda a Sienna Woda. Podle polských geografů Kondrackiego a Walczaka však Masyw Śnieżnika (masiv Králického Sněžníku) zahrnuje též horské pásmo Krowiarki – severní hranice masivu se tak posouvá až k údolí řeky Biała Ladecka, jež se táhne od městečka Stronie Śląskie přes Lądek-Zdrój, Radochów, Trzebieszowice, Ołdrzychowice Kłodzkie, Żelazno až po Krosnowice.
Na východě je masiv oddělen Kladským sedlem (Przełęcz Płoszczyna) od Rychlebských hor (polsky Góry Złote) a od Bělských vrchů (Góry Bialskie). Od Kladského sedla masiv strmě spadá do Staroměstské kotliny, která jej společně s Hanušovickou vrchovinou odděluje od nedalekého Hrubého Jeseníku. Z jižní strany masiv ohraničuje údolí řeky Moravy, jež ho dále na jihovýchodě odděluje od Hanušovické vrchoviny.
Reliéf masivu
Masiv vytváří růžici, jejímž svorníkovým bodem je hora Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki). Od ní se rozbíhá 6 hlavních, rozlehlých, postupně zploštělých hřebenů, jež jsou od sebe navzájem odděleny hlubokými, erozí způsobenými údolími (údolí řeky Moravy mezi jihozápadním a jižním hřebenem je až 600 m hluboké). Rozpětí této růžice činí od severu k jihu asi 20 a od západu k východu okolo 30 kilometrů.
Hlavní hřebeny masivu Králického Sněžníku (Masyw Śnieżnika)
Jihozápadní hraniční hřeben
Jihozápadní hraniční hřeben je hřebenem nejvyšším. Zahrnuje Malý Sněžník, Hraniční skály, Hleďsebe, Klepáč a další, nižší vrcholy. Z tohoto hřebenu vybíhají další tři větší odnože. Z Hraničních skal (Goworek) vychází boční rameno severozápadní, o délce asi 7 km, boční západní rameno, s délkou 6 km, a z hory Hleďsebe (Puchacz) potom jihozápadní rameno, dlouhé asi 8 km.
Západní hřeben
Je nejkratší (2 km), končí horou Średniak.
Severozápadní hřeben
Severozápadní hřeben je, zahrneme-li v něj Krowiarki, hřebenem nejdelším a nejrozlehlejším. Na délku měří cca 27 km a vede přes vrchol Czarna Góra a horské pásmo Krowiarki téměř až k samotnému městu Kłodzko.
Z masivu Żmijowiec, jenž je součástí severozápadního hřebenu, vychází krátký hřeben, který zahrnuje horu Smrekowiec a který končí v asi 5 km vzdáleném Międzygórze. Od vrchu Jaworowa Kopa, který je též součástí severozápadního hřebenu, vychází na západ hřeben zakončený horou Igliczna (asi 5 km). Od vrcholu Czarna Góra pak vychází ještě západní hřeben, jenž vede přes horu Przednia k vrcholům Trzy Kopki (asi 4,5 km).
Severní hřeben
Zahrnuje hory Stroma, Porębek, Młyńsko, Rudka, Janowiec a Krzyżnik.
Východní hřeben
Východní, tzv. Hraniční, hřeben zahrnuje hory Sadzonki, Hraniční hora, Dziczy Grzbiet a Rykowisko. Tento hřeben končí Kladským sedlem (Przełęcz Płoszczyna).
Jižní hřeben
Jižní hřeben, s horami Stříbrnická, Sušina, Podbělka, Sviní hora a dalšími, je rozložen cele na české straně.
Poznámka: České názvosloví používá pro jihozápadní hraniční hřeben kromě pojmenování Malosněžnický hřbet též spojení „západní hřeben“ a pro jižní hřeben, tedy Podbělský hřbet, zase označení „východní hřeben“. Spojení „západní hřeben“ a „východní hřeben“ zde vychází pravděpodobně z pohledu na českou část celého masivu. Autor tohoto textu se raději přidržuje názvosloví polského, které postihuje masiv jako celek. Bráno z tohoto hlediska pak jde o hřebeny „jihozápadní“ a „jižní“. Spojení „východní hřeben“ se pak vztahuje k hřebenu směřujícímu přes hory Sadzonki, Hraniční hora, Dziczy Grzbiet a Rykowisko ke Kladskému sedlu (Przełęcz Płoszczyna). Tento hřeben bývá nazýván Hraničním hřebenem.
Vrcholové linie hřebenů jsou klikaté a jejich výška velmi proměnlivá. Tyto hlavní hřebeny jsou dále členěny řadou odnoží. Svahy hor těchto hřebenů jsou zpravidla strmé, zvláště prudké jsou ty, jež spadají k brázdě Rów Górnej Nysy. Časté jsou skály, skalky a skalní bloky.
Na území masivu se vyskytují četné periglaciální jevy, jako jsou mrazové sruby nebo kamenná moře. V oblastech s výskytem krystalických vápenců jsou běžné krasové jevy, jejichž příkladem mohou být Tvarožné díry, Patzeltova jeskyně, na polské straně je pak známá především Medvědí jeskyně (Jaskinia Niedźwiedzia). Dále zde můžeme nalézt i ponory a vyvěračky.
Hlavní vrcholy
V masivu Králického Sněžníku se nachází 15 hor s nadmořskou výškou nad 1000 m a s převýšením od sedla k vrcholu (tzv. prominence) alespoň 5 m. Tři z těchto hor mají prominenci větší než 100 m. Je to Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki), Sušina a Malý Sněžník (Mały Śnieżnik). V následujícím výčtu jsou uvedeny všechny tisícovky masivu Králický Sněžník (Masyw Śnieżnika) bez ohledu na prominenci.
1424 m n. m. - Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki), centrální část masivu, Hornomoravská hornatina
1337 m n. m. - Malý Sněžník (Mały Śnieżnik), druhá nejvyšší hora pohoří, jihozápadní hraniční hřeben, Malosněžnický hřbet
1321 m n. m. - Sušina, jižní hřeben, Podbělský hřbet
1320 m n. m. - Hraniční skály (Goworek), jihozápadní hraniční hřeben, Malosněžnický hřbet
1307 m n. m. - Podbělka, jižní hřeben, Podbělský hřbet
1295 m n. m. - Černá kupa (Mokrý hřbet), jižní hřeben, Podbělský hřbet
1251 m n. m. - Tetřeví hora
1250 m n. m. - Stříbrnická, jižní hřeben, Podbělský hřbet
1245 m n. m. - Babuše
1240 m n. m. - Uhlisko, severozápadní výběžek jižního hřebenu
1233 m n. m. - Slamník (Sviní hora), jižní hřeben, Podbělský hřbet
1230 m n. m. - Sadzonki, východní hřbet hory Králický Sněžník
1225 m n. m. - Souš
1210 m n. m. - Średniak, krátký západní hřeben hory Králický Sněžník
1204 m n. m. - Czarna Góra, severozápadní hřeben
1195 m n. m. - Velká Šindelná
1195 m n. m. - Wysoczka, západně od Malého Sněžníku (Mały Śnieżnik)
1190 m n. m. - Hleďsebe (Puchacz), jihozápadní hraniční hřeben, Malosněžnický hřbet
1166 m n. m. - Stroma, severní hřeben
1153 m n. m. - Żmijowiec, severozápadní hřeben
1144 m n. m. - Klepáč (Trójmorski Wierch), jihozápadní hraniční hřeben, Malosněžnický hřbet
1138 m n. m. - Jaworowa Kopa, severozápadní hřeben
1123 m n. m. - Smrekowiec, severozápadní hřeben
1118 m n. m. - Chlum, jižní hřeben, Podbělský hřbet
1087 m n. m. - Czarny Grzbiet, východní výběžek hory Králický Sněžník
1074 m n. m. - Srázná (taktéž pojmenování Sviní hora, podobně jako u hory Slamník), jižní hřbet
Hydrologie
Masiv Králického Sněžníku zahrnuje tři hlavní evropská rozvodí, která se stýkají na hoře Klepáč, odsud název Trójmorski Wierch. Jde o úmoří Černého, Severního a Baltského moře.
Do Černého moře pokračují vody protékající Moravou. Jde zde o pravostranné přítoky, které do Moravy přitékají z jihovýchodních svahů jihozápadního hraničního hřebenu – jsou to potoky Kopřivák, Hluboký potok a další bezejmenné potoky. Na potoku, který protéká 700 m nad Kopřivákem, se nachází vodopád Na Strašidlech.
Ze západních svahů hřebenu jižního pak přitékají levostranné přítoky Moravy - jsou to Poniklec, Kamenitý potok, Mlýnský potok a další. Z jižních svahů jižního hřebenu přitékají do Moravy Chrastický potok, Štěpánovský potok, Stříbrnický potok, Zrcadlový potok a další.
Do Severního moře směřují vody Lipkovského potoka, Heřmanického potoka a jejich přítoků (jižní část jihozápadního hraničního hřebenu), které patří k povodí Tiché Orlice.
Do Baltského moře míří vody řeky Nysa Kłodzka a jejích přítoků, mezi které patří například Mezihořím (Międzygórze) protékající řeka Wilczka, dále pak menší toky jako Polna, Szklarka, Goworówka, Nowinka, Kleśnica, Kamienica a další (severozápadní svahy jihozápadního hraničního hřebenu).
Příroda
Rostlinná společenstva
Zřetelné je rozložení vegetace do stupňů neboli pásem.
Do 500 m n. m. jde o zemědělskou půdu a louky. Zpravidla se jedná o horský typ mezofilních ovsíkových luk. Typické rostliny tohoto stupně jsou například upolín evropský či pupava bezlodyžná. Při potocích nalezneme i lužní porosty.
500–1000 m n. m. - to je nižší subalpínské pásmo jehličnatých (smrkových) a smíšených (smrkovo-bukových) lesů.
1000-1250 m n. m. - horní subalpínské pásmo smrkových lesů s borůvkovým a brusinkovým podrostem.
Nad 1250 m n. m. - pásmo horských luk. Z hlediska přírody má právě toto pásmo největší hodnotu. Vyskytují se zde různé druhy vzácných a chráněných rostlin a také uměle vysazená kosodřevina.
Rostliny
Na území masivu Králického Sněžníku roste řada druhů vzácných i běžných horských rostlin. Cenný je například výskyt vysokohorských jestřábníků na vrcholu hory Králický Sněžník (jestřábník alpský, jestřábník oranžový). Endemitem je zde jestřábník sněžnický (Hieracium nivimontis).
Na rašeliništích jižního hřebenu roste běžně suchopýr pochvatý, brusnice vlochyně, klikva bahenní, vzácně pak bradáček srdčitý a kyhanka sivolistá.
V subalpínském stupni dominují trávy jako metlice trstnatá, metlička křivolaká, třtina chloupkatá, smilka tuhá, kostřava nízká, lipnice širolistá, bojínek švýcarský aj. Běžný je vřes obecný, ostřice Bigelowova, bika hajní měděná, bika lesní a další druhy. Relativně běžná je i violka žlutá sudetská a mochna zlatá. Méně častý je sedmikvítek evropský, čípek objímavý či podbělice alpská. V přirozených smrčinách roste hojně brusnice borůvka, méně již brusnice brusinka. Naopak velmi vzácný je prasetník jednoúborný nebo kokrhel sličný.
V posledních letech výrazně ubylo zvonku vousatého, který v ČR roste jen v pohoří Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku. Podobné rozšíření má i tráva ovsíř dvouřízný. Pouze na Vlaštovčích kamenech roste sítina trojklaná.
Především na vlhkých místech jsou hojné kapradiny. V kapradinových nivách roste mléčivec alpský, kamzičník rakouský, velmi vzácná je pak stračka vyvýšená. Spatřit zde můžeme také oměj šalamounek a oměj pestrý. Na prameništích roste violka dvoukvětá, mokrýš střídavolistý, ptačinec hajní. Velmi vzácná je řeřišnice hořká Opicova.
V kyselých bučinách je bylinné patro spíše chudé a rostou zde často stejné druhy jako v kyselých smrčinách. V květnatých bučinách je běžná kyčelnice devítilistá, bažantka vytrvalá, svízel vonný (jinak též mařinka vonná), v nižších polohách i lilie zlatohlávek.
Pouze na mramorových skalách na polské straně roste tráva pěchava tatranská – jde o jediný výskyt tohoto druhu mimo Karpaty. Ve stejném prostředí najdeme i hlaváč lesklý, kapradinu Braunovu, kruštík tmavočervený, okrotici bílou atd.
Fauna
Z větších býložravců žijí na území masivu jelen lesní, srnec obecný a také muflon. Nepůvodním druhem je zde kamzík horský, který sem přešel ze sousedních Jeseníků, kde byl vysazen člověkem. Z šelem je hojná liška obecná, méně již jezevec lesní. Větší šelmy jako medvěd hnědý, vlk nebo rys ostrovid byly a jsou silně pronásledovány člověkem, takže byly zcela vyhubeny. V okolí Medvědí jeskyně (Jaskinia Niedźwiedzia), která se nachází nedaleko polského Kletna, se však občas vyskytuje medvěd hnědý, pravděpodobně jde o jedince zatoulané z Karpat. Velké je množství menších savců. Patří mezi ně i vzácný chladnomilný hlodavec myšivka horská. Jeskyně vyhledává několik druhů netopýrů.
Z ptáků zde můžeme uvést kosa horského, sýkoru uhelníčka nebo králíčka obecného. V subalpínském stupni hnízdí i pěvuška podhorní, u vodních toků se vyskytuje skorec vodní. Vzácný je lesní kur jeřábek lesní a tetřívek obecný. Tetřev hlušec už na české straně zcela vymizel, na polské straně se však ještě vyskytuje. Na české straně probíhá pokus o jeho reintrodukci. Ze sov zde žije kulíšek nejmenší, sýc rousný, puštík obecný nebo výr velký. Běžná je sojka obecná, hnízdí zde i ořešník kropenatý.
Z plazů zde narazíte například na zmiji obecnou, užovku obojkovou či slepýše, z obojživelníků pak na mloka skvrnitého i čolka horského.
Na loukách žije velké množství dalších obratlovců a samozřejmě také četní zástupci bezobratlých. Jsou tu endemické druhy brouků, blanokřídlého a dvoukřídlého hmyzu a pavoukovců.
Ochrana přírody
Masiv Králického Sněžníku zahrnuje několik chráněných území. V české části jsou to Národní přírodní rezervace Králický Sněžník, ta se v podstatě překrývá s navrženou Evropsky významnou lokalitou Králický Sněžník systému Natura 2000. Téměř zcela mimo území zmíněné rezervace se rozkládá Ptačí oblast Králický Sněžník – zahrnuje hlavně nižší polohy a přesahuje až do Hanušovické vrchoviny a Bukovohorské hornatiny, která je již součástí Orlických hor.
Na polské straně se rozkládá Śnieżnicki Park Krajobrazowy, rezerwat przyrody Śnieżnik Kłodzki, rezerwat przyrody Jaskinia Niedźwiedzia a rezerwat przyrody Wodospad Wilczky. I na polské straně je navržena evropsky významná lokalita.
Flóra i fauna na polské straně hory jsou vůbec nejbohatší v celých polských Sudetech. Je to dáno tím, že tudy probíhá hranice výskytu mnoha druhů – sudetských, karpatských, alpínských a dokonce i středomořských.
Turistika
Celá oblast masivu Králického Sněžníku (Masyw Śnieżnika) je pro turisty mimořádně přitažlivá, a to zejména pro ty, kteří jsou milovníky málo dotčené přírody. Jak v české, tak v polské části masivu je k dispozici řada pěších turistických tras, cyklotras a v zimě pak tras běžeckých, které vás zavedou na všechny významné vrcholy masivu, kde si vyzkoušíte nejen vaši tělesnou zdatnost, ale také se pokocháte krásnými výhledy na panoramata malebně zvlněné krajiny.
Mezi přírodní atrakce regionu patří polská Medvědí jeskyně (Jaskinia Niedźwiedzia), vodopád řeky Wilczky v polském Międzygórze či vodopád Na Strašidlech, jenž se nachází nad obcí Dolní Morava na straně české. Obdivovat můžete bohatou flóru a faunu horského typu.
Mezi památky lidské činnosti patří četné lomy a doly. Pozůstatkem původního průmyslového provozu je i centrum kulturního dění Galeria Wapiennik, nacházející se nedaleko města Stronie Śląskie. Pozoruhodné je Muzeum Ziemi v polském Kletně. Mezi nejpůvabnější turistické destinace patří polské Mezihoří (Międzygórze) a samozřejmě Králíky na straně české. Navštívit můžete horské chaty Schronisko Na Śnieżniku nebo Schronisko Na Iglicznej na polské straně či chatu Návrší na straně české. Masiv Králického Sněžníku (Masyw Śnieżnika) je pak vyhledáván i pro svá střediska zimních sportů – mezi ty nejznámější patří polská Czarna Góra a česká Dolní Morava.